Arboeko - české dřeviny
Firma Arboeko byla založená v roce 1993 a zaměřuje se na pěstování a prodej dřevin. Je to česká firma a dřeviny se od ní dostávají do nabídky zahradnictví, obchodních řetězců a do výsadeb veřejné zeleně. Měli jsme možnost navštívit ji k ukončení soutěže s děšťovou vodou a jelikož její jméno ne náhodou nese "eko", přinášíme malé přiblížení.
Pavel Kafka patřil k nadšencům po vysoké škole, pustil se do velkého podnikání a podporuje různé ekoinovace. Provedl nás Arboekem v Obříství.
V sortimentu nacházíme různé keře a dřeviny. Hned na úvod nás zaujaly jabloně do městských výsadeb - zájem o ně roste, i když primárně nejde o produkci jablek.
Tady se stromy nepěstují na polích, ale kolem kořenů mají zvláštní pytle a kultivují se v nich. Při přesazování jim nejsou přesekány kořeny a k úhynu dojde sotva u procenta z vysazených stromů.
Nádrž na dešťovou vodu a sváděná je sem také voda z malého oběhu vody. Pod rostlinami v květináčích jsou folie a přebytečná voda ze závlah se svádí sem.
Samozřejmostí je efektivní kapková závlaha rovnou k substrátu a nikoli stříkání vody všude možně vzduchem. Voda pochází z Vltavy, do zásobníků je tlačena v čase nízké ceny elektřiny (když jí jsou v síti přebytky) a v případě potřeby se k dalšímu využití dostává samospádem.
Jsme v ohromných foliovnících. Prostor mezi foliemi vyplňuje vzduch, který je dobrý izolant. V zimě se tak proti skleníkům výrazně ušetří za vytápění.
U foliovníků vidíme i možnost větrání během horkého dne.
Přímotopy na zemní plyn prospívají rostlinám nejen potřebným teplem, ale také produkcí oxidu uhličitého, který rostliny potřebují k fotosyntéze.
Mechanizace s maximální efektivitou práce. Sázení tisíců rostlin za minimální čas, jedině tak se dá konkurovat holandským společnostem (dělají to přesně tak). Konkurovat klimatickými podmínkami pro pěstování jim mohou české společnosti obtížně (zvláště v květinářství), vypěstované dřeviny jsou ale lépe přizpůsobené právě našemu klimatu a doprava na menší vzdálenosti je další výhodou pro vypěstované rostliny.
Jiří Jakl